Klášter Na Františku
Otec si pro Kunhutu vyžádal dědické právo na české království od římského krále Richarda Cornwallského a tento stav trval až do narození mužského dědice v roce 1271. Ve dvanácti letech vstoupila do kláštera Na Františku – podle podmínek mírové smlouvy s novým německým králem Rudolfem Habsburským z roku 1276 se totiž měla vdát za jednoho z jeho synů (Hartmanna), což odporovalo zájmům jejího otce. Není ovšem jasné, zda se uchýlila do kláštera z vlastní vůle nebo na otcův pokyn.
Po smrti pratety Anežky České převzala Kunhuta její úlohu v klášteře Na Františku a pečovala o nemocné.
Mazovská kněžna
V roce 1291 se Kunhuta na žádost svého bratra krále Václava II. vdala za piastovského knížete Boleslava II. Mazovského. Kunhuta byla jeho druhou ženou, tou první byla Gaudemunda Žofie Litevská, od které se dočkal dvou synů a dcery.
Druhá manželka Boleslavovi přinesla zvýšení prestiže a porodila mu tři děti: mazovskou kněžnu Eufrozinu (1292– 1328/9), knížete Václava (1293–1336) a jeptišku u sv. Jiří Perchtu (před 1299– po 1311). V roce 1302 bylo nešťastné manželství na Kunhutinu žádost rozvedeno. Při podpisu listin ostatně Kunhuta užívala nejprve titulu dcery českého krále a až poté mazovské vévodkyně. K rozluce manželství snad přispělo i to, že Václav II. už v té době byl korunován polským králem.
Abatyše u sv. Jiří
Kunhuta v podobě modlící se jeptišky
Kunhuta byla králem dosazena do čela svatojiřského "Damenstiftu" jako jeho abatyše tak, že jí dosavadní abatyše Žofie z Pětichvost musela postoupit své místo (a po její smrti se zase vrátila). Kunhuta vládla až do konce života jako abatyše v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Ambiciózní, energická a uměnímilovná princezna ke své instalaci dostala od bratra insignie svého úřadu: zlatem kovanou berlu (z níž se dochovaly fragmenty pásků s darovacím nápisem) a korunu (přepracovanou v době renesance).
Klášter vynikl jako společenské a náboženské centrum přemyslovské rodiny v období interregna po vymření Přemyslovců po meči v letech 1306 až 1310. Kunhuta poskytla vzdělání a vychování své osiřelé neteři Elišce Přemyslovně, kterou zásadně ovlivnila. V klášteře vyrostla také další Přemyslovna, nemanželská dcera Eliška (sestra Jana Volka, pozdější abatyše kláštera benediktinek v Pustiměři[1].
Pasionál
Kunhuta vynikla objednávkami výtvarného umění, zejména skupiny iluminovaných rukopisů. Vedle brevíře je nejpozoruhodnější z nich Pasionál abatyše Kunhuty, ojedinělý mystický spis o Kristově umučení, se skvostnými velkoformátovými ilustracemi. Jím se Kunhuta zařadila k nejvýznamnějším urozeným mecenáškám latinské Evropy vrcholné gotiky. První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo uzavřeno před dokončením okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti, proto jsou v závěru prázdné stránky a v nalinkované rubrikaci chybějí ilustrace[2]. Na textu Pasionálu se podílel významný dominikánský teolog, kazatel a později inkvizitor Kolda z Koldic. Hlavním autorem byl zřejmě kanovník Beneš, významnou komponentou je výtvarný doprovod. Na titulním listu pasionálu jsou autoři jako klečící donátoři vyobrazeni před trůnem abatyše. V zástupu řeholnic je na posledním místě vyobrazena také Kunhutina dcera.
結果 (
日本語) 1:
[コピー]コピーしました!
修道院の Na Františku父王リチャード コーニッシュからチェコ王国の遺言検認のための要求に反対し、1271 年に跡継ぎの誕生まで続きました。12 年間で彼女はでフランツ ・ 1276年から新しいドイツ王ルドルフ ・ Habsburským との平和条約の条件の下で彼女の父の利益に反しているだろう彼の息子 (ハルトマン) の一人と結婚は修道院に入った。しかし、彼自身の自由意志の彼の父の命令で修道院に訴えるかどうかは不明です。大叔母の死の後、アグネスはフランツにクニグンデ ・ フォン ・と病人の世話の修道院で彼女の役割を引き継いだ。Mazovská プリンセス弟の王ヴァーツラフ 2 世の依頼で、クニグンデ ・ フォン ・に 1291 年Piastovského の王子の概況 2 世と結婚。Mazovského。二番目の妻だった、クニグンデ ・ フォン ・それが 2 人の息子と娘だったので、最初だったリトアニア Gaudemunda ソフィア。2 番目の妻 Boleslavovi は、威信の増加をもたらしたし、彼の 3 人の子供を退屈させる: mazovskou プリンセス Eufrozinu (1292年-1328年/9)、王子ヴァーツラフ (1293年-1336) と修道女。(1299年-1311) 前 Jiří Perchtu。1302 年 Kunhutinu に不幸な結婚離婚の要求。書類に署名するときはすべての後に、最初の娘クニグンデ ・ フォン ・ チェコ王とし、公爵夫人のタイトルを使用しました。結婚の法的分離、おそらく貢献、Václav II。その時点で既に、彼はポーランド王を戴冠しました。女子修道院長。Jiříクニグンデ ・ フォン ・祈る修道女の形でクニグンデ ・ フォン ・ Petichvost の女子修道院長ソフィアが彼の場所を譲るならなかった彼女の元 (と再び彼女の死の後) の女子修道院長としてジョージ"Damenstiftu"を頭に、天下りの王であった。クニグンデ ・ フォン ・は、聖の修道院で修道女としての人生の終わりまで統治していた。プラハ城でジョージ。野心的なエネルギーと uměnímilovná 彼のオフィスの弟の記章からインストールする姫: 金錬鉄製松葉杖 (フラグメントとされてきたが奉献碑文の保存状態の良いテープ) とクラウン (ルネサンスの時に改訂)。修道院は区別自体プシェミスル家の社会的な宗教中心としてプシェミスル interregna 後期剣後 1306年 1310 年に。クニグンデ ・ フォン ・は、教育と根本的に影響を与えた重要な Přemyslovně を扱うすべての孤立した姪のマナーを提供しています。修道院はまた育ったボヘミアのエリザベス (ジョン Volek、Pustiměři [1] の benediktinek の修道院の後で院長の妹天然むすめより。PasionálKunhuta vynikla objednávkami výtvarného umění, zejména skupiny iluminovaných rukopisů. Vedle brevíře je nejpozoruhodnější z nich Pasionál abatyše Kunhuty, ojedinělý mystický spis o Kristově umučení, se skvostnými velkoformátovými ilustracemi. Jím se Kunhuta zařadila k nejvýznamnějším urozeným mecenáškám latinské Evropy vrcholné gotiky. První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo uzavřeno před dokončením okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti, proto jsou v závěru prázdné stránky a v nalinkované rubrikaci chybějí ilustrace[2]. Na textu Pasionálu se podílel významný dominikánský teolog, kazatel a později inkvizitor Kolda z Koldic. Hlavním autorem byl zřejmě kanovník Beneš, významnou komponentou je výtvarný doprovod. Na titulním listu pasionálu jsou autoři jako klečící donátoři vyobrazeni před trůnem abatyše. V zástupu řeholnic je na posledním místě vyobrazena také Kunhutina dcera.
翻訳されて、しばらくお待ちください..
